BARVENÍ

Bez experimentů s barvením přízí by předení bylo jen poloviční zábavou. Vytváření neobvyklých barevných kombinací, rafinovaných přechodů, duhových přízí, nad kterými zajásají hlavně děti, to vše vnáší do tvorby vlastních přízí zcela nový rozměr.

Hrát si s barevnými kombinacemi je také možné sčesáním různě barevných česanců. Více informací o této metodě najdete ZDE

ZÁKLADNÍ POSTUP

BARVENÍ CHEMICKÉ

Čím barvit
Barvení v hrnci
Barvení v mikrovlnné troubě
Malba štětcem

BARVENÍ PŘÍRODNÍMI BARVIVY

Základní postup
Rostliny, barvící bez přidání mořidel
Rostliny, barvící s přidáním mořidel

Základní postup při všech způsobech barvení

Vždy je třeba dodržovat bezpečnostní opatření a postupy, doporučené výrobcem barviv, která používáme, chránit svoje zdraví i nezávadnost vypouštěných odpadů. Doporučujeme používat gumové rukavice, protože některé barvy vydrží na kůži hodně dlouho. Samozřejmostí je, že pro barvení používáme nádoby a nástroje, které nebudeme využívat žádným jiným způsobem, především ne pro vaření potravin!


Materiál vždy nejprve namočíme do vlažné vody, můžeme přidat pár kapek detergentu, necháme nasáknout, vyndáme a jemně vymačkáme. Buď do této úvodní lázně nebo přímo do barvícího roztoku pak přidáme stabilizační činidlo (ocet pro živočišná vlákna – množství cca 2 polévkové lžíce na 1 litr vody; resp. sůl pro rostlinná vlákna – cca 2 kávové lžičky na 1 litr vody).
Po obarvení je potřeba materiál vymáchat. Mácháme vždy ve vlažné vodě, a to tak dlouho, až nepouští barvu. U vlny pozor, aby nezplstnatěla, do máchací lázně ji jen opatrně ponoříme a prsty ji jemně "žďucháme", rozhodně ji netřeme a nemneme v rukách. Vlna nesmí projít teplotním šokem, proto musejí být všechny máchací lázně vlažné, nesmí se střídat teplá a studená voda.

Barvit můžeme jak materiál před úpravou (surové rouno po vyprání, ale před česáním), tak česaný (vlněné, bavlněné, hedvábné aj. česance), tak i režné (nebarvené) finální příze, ať už ručně předené nebo průmyslově vyrobené.

Zajímavé je barvení přízí, které jsou směsové - např. bavlna s vlnou, bavlna s hedvábím apod. Protože jde o směsi rostlinného a živočišného vlákna, reaguje každá část s barvou jinak a výsledky barvení pak vypadají velmi zajímavě. Vlna s bavlnou lépe saje, proto je vhodnější pro vícebarevné experimenty. Bavlna s hedvábím saje hůř, takže je vhodnější pro jednobarevný melír.

 

směsová příze (vlna s bavlnou) v barvící lázni výsledný různobarevný melír vzorek pleteniny

Barvení chemické

Největší výhodou chemických barviv je mnohem rozsáhlejší barevná škála, než jakou můžeme dosáhnout u přírodních barviv a v neposlední řadě také velká trvanlivost. Barvy se mohou vzájemně míchat a vytvářet tak téměř nekonečnou řadu odstínů.

Při výběru vhodné barvy je třeba rozlišit, zda jde o barvu určenou pro barvení živočišných vláken (vlna, hedvábí – stabilizuje se octem), rostlinných vláken (bavlna, len – stabilizuje se solí) nebo barvy univerzální, které lze použít na libovolný druh vláken.

Fakt, že barvy určené např. na vlnu neobarví bavlněné vlákno můžeme využít pro tvorbu zajímavých efektů, jak ostatně ukazují obrázky výše.

Čím barvit:

Potravinářské barvy jsou rozhodně ze všech možností nejlevnější.  K sehnání bývají běžně před Velikonocemi, mimo sezónu se dají koupit v některých drogeriích. Škála je slušná, cca 10 základních barev – dva odstíny žluté, oranžová, dva odstíny červené, fialová, modrá, zelená, hnědá. Potravinářské barvy se hodí pouze pro barvení vlny, na bavlnu chytají špatně nebo vůbec ne. V zahraničí jsou velmi oblíbené, výsledky jsou zajímavé, ale díky směsovým pigmentům často poněkud nepředvídatelné. Například při barvení hnědou a fialovou barvou v jednou hrnci, kdy se uprostřed barvy poněkud slily, se objevila kromě těchto dvou barev také modrá, tyrkysová, zelená a žlutohnědá. Při opakování pokusu se stejnými odstíny však  vyšly barvy úplně jiného odstínu a intenzity.

Barvy jsou stabilní, neblednou ani po vyprání ani na slunci.

červená potrav. barva s trochou žluté vícebarevná "potravinářská" kombinace

Barvy DUHA chytají výborně, jen je třeba dát pozor, na který materiál je daná barva určená. Barvami na bavlnu neobarvíte vlnu a naopak.

DUHA na bavlně-syté odstíny DUHA na bavlně - barvy oceánu

Barvy IBERIE fungují skvěle, dosáhnete sytých, stabilních odstínů, je možné je rovněž kombinovat a míchat pro získání více odstínů. Jsou univerzální, hodí se tedy jak na živočišné, tak rostlinné materiály. V barvící lázni proto vždy zůstane množství nevyužitého pigmentu, což není vadou ani signálem, že se barvení nepodařilo.

Barvy CHEDS jsou také výborné, opět je třeba používat je podle toho, na jaký materiál jsou určené. Zvlášť pro bavlnu mají skvělou škálu odstínů.

Vynikajících výsledků dosáhnete se spec. barvami na vlnu, hedvábí apod. (Ashford, Jacquard aj.) Cenově jsou samozřejmě podstatně dražší, ale pokud toužíte po jasných, sytých barvách, jsou tou nejlepší volbou.

Při barvení postupujeme podle toho, jakou metodou se rozhodneme barvit a jakého barevného efektu chceme dosáhnout.

syté odstíny Iberie barva na vlnu Ashford

Barvení v hrnci:

Nádoba (hrnec) musí být dostatečně velká, aby v ní byl barvený materiál volně rozložený a bylo možné ho zalít dostatečným množstvím vody, aby byl ponořený. Pokud bychom materiál vměstnali do příliš malé nádoby, stlačí se a hrozí riziko, že se barva nedostane ke všem vláknům a zůstanou nám bílé fleky.

Důležité při barvení již spředené příze je také to, aby bylo přadénko dostatečně volně svázané a barva se tak dostala všude. Nejlepší je svázat je na několika místech, snáze ho tak po obarvení smotáme zase do klubíčka. Podle způsobu, jakým přadeno srovnáme do hrnce, můžeme ovlivnit výsledné barevné efekty. Když např. nalijeme "na třetiny" barvu na přízi, svinutou do tvaru šnečka, vzniknou nám krátké barevné úseky. Při nalití barvy na jednotlivé části cik cak složeného přadene zase vyrobíme proužky apod.

přízi z klubíčka svineme do přadene to pak na několika místech převážeme hodně volně a kontrastní přízí
barvit můžeme po částech stočené "do šnečka" nebo složené cik cak

a)      barvení jednobarevné

Dle pokynů výrobce rozmícháme příslušné množství barvy ve vodě (v závislosti na množství barveného materiálu). Navlhčený materiál vložíme do hrnce a zalijeme barvící lázní nebo naopak nalijeme barvící lázeň do hrnce a materiál do ní vložíme. Ujistíme se, že je materiál plně ponořený a zahříváme do varu. Podle intenzity požadované barvy a pokynů výrobce barvy vaříme 10-30 minut. Během vaření můžeme občas materiál v hrnci jemně prošťouchat např. vařečkou, ale raději moc nemícháme, aby barvený materiál nezplstil.

Prudkým varem obvykle získáme sytější barvy, při pomalém zahřívání budou barvy jasnější. Pokud se nám zdá, že se barva špatně nebo pomalu vstřebává, můžeme zkusit přidat více stabilizačního činidla (ocet, resp. sůl).

Horkou vodu slijeme, materiál necháme vychladnout, poté jej opatrně vymácháme ve vlažné vodě a necháme usušit volně rozložené.

Tip: U ručně předení příze vypadá často lépe, když není materiál obarvený úplně rovnoměrně, drobné rozdíly v sytosti a jasu barvy vytvářejí i u jednobarevné příze zajímavé efekty, barva vypadá zajímavěji a plastičtěji. Pokud chceme podobné variace barvy posílit, poprašte jemně povrch materiálu v hrnci práškovou barvou. Tato místa pak budou nepatrně tmavší, než zbytek materiálu.

modrá se sypanou zelenou různé odstíny zelené v jednom hrnci červená se sypanou žlutou

b)      barvení vícebarevné

V jednom hrnci můžeme materiál obarvit na několik odstínů/barev. Nejsnazší je to se silně savými materiály, především s vlnou (hedvábí a bavlna absorbují tekutinu méně ochotně a proto je větší riziko, že se barvy slijí.)

Navlhčený materiál opět vložíme do hrnce. Pro tento typ barvení je nutné, aby materiál nebyl v příliš silné vrstvě. Pokud chceme barvit větší množství, je lepší ho rozdělit do několika dílčích várek a barvit zvlášť. Je možné jednotlivé várky naskládat postupně do jednoho hrnce, ale odstíny u dna hrnce se pak stejně budou lišit od odstínů vrchních vrstev, díky rozdílným teplotám.

Připravíme si tolik barevných lázní, kolik barev chceme mít (množství závisí na vás, ale optimální je použití max. 4 barev najednou). Praktické pro přípravu lázní jsou např. 0,3 - 0,5 litrové plastové kelímky. Do každého si připravíme jednu barvu (např. modrá, růžová a fialová) a poté je opatrně nalijeme na materiál, rozmístěné zhruba do třetin (čtvrtin při čtyřech barvách atd.) Materiál by měl barvou dobře nasáknout, ale zároveň by barvy nemělo být příliš, jinak se všechny odstíny slijí na dně hrnce a vytvoří nehezkou hnědou barvu, která nám barvení pokazí. Musíme vystihnout takový poměr vlhkosti materiálu a množství barvy, aby se barva ještě vsakovala do rouna a nestékala na dno hrnce, ale aby také naopak nezůstala některá místa neobarvená. Abychom zajistili dobrou saturaci barvou, můžeme si pomoci jemným promačkáním materiálu prsty (v gumových rukavicích!)

Podle toho, jakým způsobem materiál do hrnce složíme, můžeme dál ovlivnit rozložení barvených úseků. Pokud např. složíme přadénko cikcak a pak nalijeme na polovinu modrou barvu a na polovinu červenou, vyjdou nám širší pruhy. Pokud stejně (půl napůl) nalijeme barvy na přadeno stočené do "šnečka", vyjdou nám krátké proužky nebo flíčky barev.

Tip: Většinou je žádoucí, aby se barvy v hrnci nesmíchaly a zůstaly jasně oddělené. Pokud je ale naopak necháme na přechodech z jedné barvy do druhé jemně slít, vzniknou nám další barevné variace. Červená a modrá nám vytvoří v místě slití fialovou atd. Nejzajímavější tento efekt bývá u potravinářských barev, kde někdy vzniknou zcela nečekané barevné kombinace.

barveno v hrnci (Ashford) barvení "na třetiny" (Ashford) barveno v hrnci (potravinářské barvy) když se opravdu odvážete barveno v hrnci - 5 barev (Iberia)

Barvení v mikrovlnné troubě

Barvení v mikrovlnné troubě je oproti barvení v hrnci rychlé a není pracné. Můžeme tímto způsobem barvit jak hotovou přízi, tak i rouno nebo česance. Nevýhoda tohoto způsobu spočívá pouze v tom, že jsme limitováni objemem nádoby, kterou v mikrovlnné troubě použijeme, zejména u vícebarevného barvení není totiž jisté, že se nám napodruhé podaří dosáhnout stejného poměru a intenzity barev.

 

ilustrační foto ilustrační foto

Barvení barevným roztokem

Rouno namočíme do vlažné vody s kapkou detergentu a necháme okapat. Pak vložíme rouno do porcelánové nebo skleněné mísy, kterou je možné do mikrovlnky použít. Přidáme barvu nebo barvy rozmíchané podle návodu od výrobce, v každém případě je třeba přidat trochu octa, pokud barvíme živočišné vlákno nebo trochu soli pokud barvíme vlákno rostlinné, aby se barva později nevymývala. Pokud chceme získat jednolitou barvu, je třeba jí do rouna vmíchat tak, aby se dostala na všechna místa. Můžeme si také pomoci tím, že dáme rouno napřed do mikrotenového sáčku a do něj barvy nalijeme. Lehkým promačkáváním sáčku zvenku barvu snadno promísíme, sáček i s barvou vložíme do mísy a necháme ho nahoře otevřený, aby mohla unikat pára.

Připravenou nádobu dáme do mikrovlnky a zapneme jí na nejvyšší výkon na dobu cca 3,5 minuty. Pak mísu vyndáme, její obsah otočíme tak, aby se část, která je navrchu dostala dospod, aby mohla barva ze dna znovu protéci rounem a stejnoměrně ho obarvit. Pokud jsme dali rouno do sáčku, jde to snadněji, musíme dát pozor, abychom se neopařili a neobarvili si prsty. Znovu zapneme mikrovlnku na 3,5 minuty na nejvyšší výkon. Obarvené rouno necháme vychladnout, pak ho propláchneme a usušíme.

namočené hedvábí

promíchání s barvou

před vložením do mísy

mísa v mikrovlnce

před mácháním

obarvené hedvábí

Barvení je téměř vždy tajuplný proces a s překvapením je nutno vždy počítat. Na fotografiích dole je ukázka neupravovaného rouna, které krásně chytlo barvu pomocí barvy zn. Iberie. Zelená barva na druhém obrázku chytla na ovčí rouno, které je živočišného původu a na hedvábí které je rostlinného původu odlišným odstínem. Třetí obrázek ukazuje výsledek barvení neupraveného rouna pomocí razítkových barev modré a zelené barvy.

Iberie

rouno a hedvábí

razítkové barvy

Malba štětcem

Tato metoda je obzvlášť vhodná pro tvorbu pruhujících přízí, např. pro pletení samovzorujících ponožek, ale lze ji samozřejmě použít i pro jiné případy. Tento způsob barvení nám umožní získat přízi v jedinečných a neopakovatelných barevných kombinacích jak samotnou, tak jako doplněk k dalším přízím. Na rozdíl od barvení přímo v barevném roztoku, je snadné zkombinovat libovolný počet barev na jednom česanci nebo přadeno - záleží jen a jen na naší fantazii.

seskaná s černou přízí

barvy podzimu

neobvyklá kombinace barev

Česanec nebo přízi namočíme do vlažné vody s kapkou detergentu a necháme okapat. Ve skleničkách si připravíme podle návodu od výrobce potřebné barevné odstíny.

potřeby pro barvení

kávová lžička octa do každé skleničky

přisypání barvícího prášku

rozmíchání barvy v teplé vodě

příprava rouna

namočení a okapání rouna

Desku pracovního stolu navlhčíme a rozprostřeme na ní průhlednou potravinářskou folii, vlhkost desky jí nedovolí se posunovat. Na folii položíme okapané a vyždímané rouno tak, aby po obou stranách zůstala folie volná pro budoucí zavinutí a na koncích pro uzavření ruličky. Potom silnějším štětcem namočeným do jednoho odstínu barvy děláme pruhy na rounu ve stejných nebo nepravidelných intervalech. Množství barvy musí být přiměřené, kolik to je zjistíte praxí - když je barvy málo, část rouna zespodu zůstane neobarvená, když je jí mnoho, přebytečná barva se na folii rozteče a slije se s vedlejší barvou do nežádoucího odstínu nebo se vpije do rouna kam nemá. Opláchneme štětec a pokračujeme další barvou.

Osvědčilo se mi nechávat mezi barvenými pruhy neobarvenou asi centimetrovou mezeru, díky vzlínání barev nakonec zmizí a přebytečná barva má rezervu kam se rozlít. Když je všechno rouno obarvené, opatrně nadzvedneme folii a přesvědčíme se, že se barva dostala i do spodních míst. Pokud ne, zkusíme velice opatrně místo promačkat. Pak začneme opatrně stáčet folii pevně okolo rouna do ruličky, na okrajích jí přeložíme, aby nevytékala barva.

příprava folie

natažení česance

barvení

barvení

barvení

zavinutí do ruličky

Ruličku opatrně stočíme do spirály a dáme jí do skleněné nebo porcelánové mísy. Nádobu dáme do mikrovlnky a zapneme na nejvyšší výkon na dobu cca 3,5 minuty. Potom otevřeme dvířka mikrovlnky, mísu vyndáme a celou spirálu otočíme tak, aby se spodní část dostala nahoru a aby barva stékala opačným směrem. Dáme znovu do mikrovlnky, znovu zapneme na 3,5 minuty. Nakonec obsah mísy vyklopíme do dřezu, odstraníme folii a rouno propláchneme co nejteplejší vodou, aby se většina přebytečné barvy odplavila, a necháme ho vychladnout. Na závěr ho pořádně vymácháme a necháme uschnout.

stáčení spirály

spirála vložená v míse

fixace barev

spirála po fixaci

odstranění folie

chladnutí obarveného rouna

sušení rouna

ukázky příze

ukázky úpletu

Barvení přírodními barvivy

Ideálním obdobím pro experimenty s přírodními barvivy je léto - většina rostlin, které se pro barvířské účely hodí, je právě v květu a když zrovna odkvete jeden druh, určitě se už připravuje ke květu další. Barvení s využitím přírodních materiálů je zajímavou technikou, která nám umožňuje přiblížit se způsobům, které se používaly po staletí a na vlastní kůži (někdy doslova, ořech barví jako vzteklý) vyzkoušet, jak na to šli naši předkové.

nejobvyklejší přírodní barvy krásná oranžová z červené řepy (kořen) khaki zelená ze zlatobýlu
zleva doprava a odshora dolů:

ZELENÉ: svízel syřišťový, zlatobýl, vratič (se zelenou skalicí), vratič (s kamencem), kopřiva (s modrou skalicí)
FIALOVÉ A HNĚDÉ: třezalka na bavlně (2. lázeň), ořech (zelené slupky), ořech (list)
ZELENÉ A ŽLUTÉ: třezalka (1. lázeň), vlaštovičník, kurkuma, cibule (jemný vývar), kručinka

Barvení má samozřejmě svá omezení - je poměrně snadné získat odstíny žluté, zelené, hnědé, případně oranžové. Na sytě červenou, modrou nebo fialovou barvu ale raději zapomeňte. Ono to mělo své opodstatnění, že byly ve středověku tyto barvy vyhrazené pro krále a nejvyšší církevní představitele. Z běžně dostupných přírodních surovin je totiž nezískáte. Plody ostružiníku, borůvky, sytě fialové květy slézových růží...to vše vypadá lákavě, ale barviva, získaná z plodů, mají minimální trvanlivost, vyblednou již za pár dnů a barviva z květů zase nelze extrahovat. Pokud se však s tímhle omezením smíříte, otevírá se před vámi spousta možností experimentovat a hrát si s těmi odstíny, které nám příroda nabízí.

Bohužel, bez použití tzv. mořidel je barevná škála i rozsah použitelných rostlin přece jen poměrně omezený a mořidla zas nejsou příliš šetrná k životnímu prostřední, nemluvě o tom, že většina je jedovatá.

Co potřebujete (začátečníci): nerezový nebo smaltovaný hrnec cca 5l (vyhrazený pouze pro tento účel, některé rostliny jsou jedovaté a totéž platí pro mořidla, pokud je budete používat!). Hrnec je jediná skutečně nezbytná rekvizita. Doplnit ho můžete o rukavice pro manipulaci, dřevěnou nebo nerez tyčku pro míchání (používám starou zlomenou vařečku) a kuchyňské váhy, pokud na to budete chtít jít vědecky. Dále potřebujete vařič. Tolerantní rodinu. Místo na sušení obarvené příze. A náladu experimentovat, protože i při nejpřesnějším dodržení postupu a ingrediencí se výsledná barva může nakonec lišit kus od kusu, protože závisí i na materiálu, na konkrétní rostlině, kterou jste použili atd. atp., v čem je pro mě právě neodolatelné kouzlo tohoto způsobu barvení

Co potřebujete (pokročilí): jednoho dne velmi pravděpodobně zjistíte, že už vás rostliny, které barví i bez přidání mořidel, neuspokojují a dostanete chuť pustit se do nových končin. K tomuto kroku budete potřebovat dokoupit mořidla. Na drtivou většinu rostlin a odstínů vám postačí tři: kamenec (síran hlinito-draselný), modrá skalice (síran měďnatý) a zelená skalice (síran železnatý). Všechny tři byste měli dostat v prodejnách barvy-laky-drogerie, pro Pražáky mohu doporučit drogerii ve Zlatnické ulici, která je prodává na váhu a nemusíte tudíž pro malý experiment kupovat rovnou kilové balení.

svízel, ořech a kurkuma

 

Základní postup: je stejný jako při kterémkoli jiném barvení, liší se jen příprava rostlinného materiálu - ten nařežeme nebo nasekáme na drobné kousky, vsypeme do hrnce a zalijeme vodou (zalévám horkou vodou, která ho rovnou spaří a tím zmenší jeho objem, ale stejně tak můžete dolít vodou studenou a zahřát postupně).Necháme přejít varem, odstavíme z vařiče a necháme vychladnout na pokojovou teplotu. Potom scedíme rostlinné části (můžeme je v roztoku nechat, ale pak je budeme pracně vybírat z obarvené příze) a do roztoku opatrně ponoříme předem namočené a jemně vymačkané česané rouno nebo přízi. Přírodní barvení obvykle trvá déle, než barvení chemické, takže po 5 - 20 minutovém varu můžeme nechat rouno v barevném roztoku stát pro dosažení sytějšího odstínu i 2-3 hodiny, případně "do druhého dne". V drtivé většině případů lze barvit pouze přírodní vlnu. Na bavlnu nebo umělá vlákna přírodní barvy nechytají.

Pokud používáme mořidla, můžeme je přidat přímo do barvící lázně - cca 2 kávové lžičky na 4 l vody, ale s množstvím lze experimentovat a tím ovlivňovat výsledný odstín. Stejnoměrnějšího a trvanlivějšího výsledku dosáhneme, když vlnu/přízi namoříme před barvením. V tom případě mořidlo rozpustíme ve vodě, vložíme vlnu, zahřejeme zvolna k bodu varu a poté necháme opět vychladnout. Takto namořenou přízi můžeme klidně uskladnit a obarvit kdykoli později.

Rostliny a přírodní suroviny, barvící bez přidání mořidel

Ořešák vlašský – barví listy, celé nezralé ořechy i zelené slupky zralých ořechů. Barví silně, bez mořidel, jak určitě vědí všichni, kdo zelené slupky z ořechů loupali :-) Podle množství a čerstvosti suroviny a doby, po kterou necháme přízi louhovat, dostaneme různé odstíny světle až tmavohnědé barvy. Pokud přízi namoříme kamencem nebo přidáme kamenec do barvící lázně, odstín se projasní na zlatohnědou.

Kurkuma – koření z obchodu, stačí cca 2 kávové lžičky do 5 l barvící lázně. Barví sytě a intenzivně teplou žlutou barvou.

Cibulové slupky – stejně jako vajíčka se dá slupkami obarvit vlna. Podle množství dosáhneme žluté, žlutooranžové, terakota nebo světle hnědé barvy. Přidání kamence barvu opět zvýrazní na zlatožlutou nebo jasně terakota.

Třezalka tečkovaná – po projití varem ihned scedíme, aby dál nepokračovalo louhování. Bez použití mořidel obarví první várku příze na světlou zelenou. Když vrátíme do roztoku rostlinné části a necháme dál louhovat přes noc, obarví roztok druhou várku na hnědofialový odstín. Tato barva ale špatně chytá na vlnu, zato dobře barví rostlinné materiály jako je bavlna a len. S použitím kamence jako mořidla bude první várka žlutá, druhá hnědočervená.

 

 

Červená řepa - barví nakrájená bulva, přes sytě rudofialový odstín nálevu je výslednou barvou obvykle jasně a sytě oranžová.

Červené zelí - nebarví vysloveně ochotně, ale s přidáním velkého množství suroviny dosáhneme světle modrých až jemně tyrkysových tónů. Bohužel, na světle m tendenci blednout do šeda.

Rostliny a přírodní suroviny, barvící s pomocí mořidel

 

Svízel syřišťový - kvetoucí nať barví s přídavkem zelené skalice na stříbrozeleno, s přídavkem modré skalice na zeleno.

Vratič - běžný plevel, kterého je v létě spousta, barví (kvetoucí nať) s modrou skalicí na překrásné odstíny světlounce zelené. Pozor, je jedovatý a přivaření intenzivně čpí. Za tu barvu to stojí, ale je praktická možnost vaření venku.

Zlatobýl kanadský - i téhle rostliny je hlavně ve středních Čechách všude plno. Kvetoucí nať barví s kamencem na světle zeleno, žlutozeleno a žluto (čím déle necháme přízi v nálevu, tím je barva žlutější)

Kručinka barvířská - stará barvířská rostlina, žlutě kvetoucí keř, barví s přídavkem kamence na krásný citrónově žlutý odstín (světlejší než kurkuma)